Josef Vavroušek: NÁVRH NA ZMĚNU USPOŘÁDÁNÍ ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ

V predvečer Summitu  Rio +20 zverejňujeme text návrhu Josefa Vavrouška na reformu OSN, ktorý tvoril jadro jeho pamätného vystpúpenia na pléne Rio summitu pred 20 rokmi. 

Během posledních desetiletí hrála Organizace spojených národů významnou roli. Přesto však většina dřívějších problémů dosud přetrvává a objevují se nové problémy. Mezi nejkritičtější z nich patří nekontrolovatelný populační růst, politické nepokoje, nevyvážený ekonomický vývoj vedoucí k nadměrné spotřebě energie a hmotných statků v zemích „Severu“ a k hluboké bídě a dokonce k hladovění v zemích „Jihu“, rychlé zhoršování kvality životního prostředí člověka spojené s nesmírným ochuzováním bohatství přírody, jehož důsledkem je oslabení některých životně důležitých ochranných systémů naší planety. Nadešel čas pro podstatné zdokonalení globální koordinace národních i mezinárodních činností, které mohou řešení těchto problémů pozitivně ovlivnit. Systém OSN je přirozeným rámcem pro tuto koordinaci a Konference OSN o životním prostředí a rozvoj (Summit Země), je jedinečnou příležitostí ke změně. Tato příležitost by neměla být promarněna.

K tomu, aby se zvýšila účinnost systému OSN, aniž by vznikl vysoce centralizovaný byrokratický kolos usilující o globální monopol moci, navrhuji, aby na novou strukturu OSN byly kladeny především následující požadavky:

• Vyvážená pozornost celému spektru globálních problémů, které si zaslouží pozornost v rámci systému OSN;
• Přesné rozdělení funkcí a povinností v systému OSN spolu se zjednodušením jeho struktury – podobné funkce v současném systému by měly být sloučeny, a ty, které nejsou nezbytné, by se měly zrušit;
• Decentralizace aktivit; rozhodování by mělo být co nejblíže řešeným problémům tak, aby vycházela ze znalosti specifických podmínek; zároveň by však měla být v souladu se společným postupem vytyčeným Valným shromážděním OSN;
• V systému by měly být zabudovány účinné zpětné vazby, které by umožňovaly včasné rozpoznání k řešení problémů, jež mohou vzniknout v průběhu plánování a uskutečňování aktivit OSN.

Základem budoucí struktury v systému OSN by měly být čtyři hlavní pilíře – specializované subsystémy – jež by tvořily jeho primární strukturní rámec:

1. Bezpečnostní systém OSN, jehož účelem by bylo zabraňovat mezinárodním konfliktům nebo je řešit mírovou cestou; byl by řízen Radou bezpečnosti;
2. Hospodářský systém OSN, podporující harmonický vývoj světové ekonomiky prostřednictvím vhodných finančních, obchodních a jiných opatření, za koordinace Hospodářské Rady OSN;
3. Sociální systém OSN, zaměřující svou činnost na podporu kultury, výchovy a vzdělávání, zdravotní péče, sociálních jistot a podobných aktivit; byl by veden Sociální radou OSN;
4. Ekologický systém OSN (systém životního prostředí), zaměřený na ochranu přírody a zlepšení jejího stavu obecně a na zlepšení stavu životního prostředí člověka zvláště; v jeho čele by bola Rada OSN pro životní prostředí.

Každý z těchto čtyř specializovaných pilířů OSN by měl být autonomní, protože by se orientoval na jeden z velmi rozdílných aspektů trvale udržitelného rozvoje naší planety. Ovšem vzhledem k tomu, že všechny skutečné problémy jsou směsicí těchto aspektů, musí současně jednotlivé systémy OSN co nejtěsněji spolupracovat. Toto určité napětí mezi vzájemnou spoluprací a zachováním vlastního stanoviska zvýší pravděpodobnost optimálních (nebo alespoň dobých) rozhodnutí při řešení složitých světových problémů. Přispěje také k účinné realizaci daných rozhodnutí příslušnými mezinárodními institucemi, byl-li již určitý způsob řešení zvolen.

Hlavní vztahy mezi základními problémy, na jejichž řešení by se podílely navrhované „čtyři pilíře“ systému OSN jsou uvedeny ve schématu č. 1.

Tento návrh primární struktury OSN se liší od současného stavu v několika ohledech. Především předpokládá rozdělení Hospodářské a sociální rady OSN do dvou relativně samostatných systémů. Tento krok by přispěl k posuzování velmi složitých problémů, jejichž vnitřní struktura je natolik komplikovaná, že vyžaduje analýzu z rozdílných hledisek tak, aby je bylo možné řešit při respektování synergického působení jednotlivých činností.
Návrh dále předpokládá vytvoření nové entity, a to Ekologického systému OSN založeného na již existujícím Programu OSN pro životní prostředí (ENEF), který by byl rovnocenný s ostatními subsystémy OSN. Jedním z nejzávažnějších důvodů k vytvoření tohoto systému je vznik účinné protiváhy vůči ostatním systémům OSN, která je pro řešení globálních problémů nezbytná.

Nová struktura OSN by měla převzít většinu již existujících – a dále potřebných – orgánů, programů, organizací a institucí OSN, které by měly být integrovány do navrhovaných čtyř subsystémů.

Požadavek decentralizovat činnosti systému OSN a tím zvýšit jejich účinnost na základě podrobné znalosti v různých částech naší planety mne vede k návrhu sekundární „křížové“ nebo horizontální struktury systému OSN. Tato druhotná struktura by měla být organizována na kontinentálním nebo regionálním základě. Tak by zde měly být zastoupeny systémy OSN (reprezentované Komisemi) pro Afriku, Evropu, Severní Ameriku, Jižní Ameriku a karibskou oblast, východní a západní Asii a Tichomoří a Antarktidu. Každá z těchto Komisí by v sobě soustřeďovala čtyři základní složky: bezpečnost, hospodářství, sociální záležitosti a životní prostředí, odpovídající čtyřem subsystémům – „pilířům“ primární struktury systému OSN. Dvě různé struktury budoucího systému OSN by sloužily k vytvoření jeho celkové „maticové“ struktury; to by umožnilo respektovat jak globální souvislosti specifických problémů lidstva, tak i jejich geografické dimenze. Lze si například představit Radu evropských ministrů životního prostředí jako hlavní koordinační orgán budoucí Evropské organizace pro životní prostředí. Tato organizace by měla být integrální, avšak samostatnou částí navrhované Světové organizace pro životní prostředí jako jádra Ekologického subsystému OSN. Táž Rada evropských ministrů životního prostředí by měla hrát další významnou roli v rámci Evropské komise OSN, a to tím, že by reprezentovala ekologické hledisko v panevropské snaze o ochranu stability a bezpečnosti evropského kontinentu, o rozvoj jeho kultury a ekonomiky, stejně jako o ochranu přírody, obnovení harmonie mezi lidskou společností a jejím prostředím.

Modifikovaná struktura OSN by měla být jak decentralizovanější – a proto vhodnější pro nacházení rozumných řešení specifických regionálních problémů – tak také účinnější vzhledem ke koordinaci snah OSN ve světovém měřítku, což umožňuje zvýšit efektivnost vložených zdrojů.

Hluboké a naléhavé změny v systému OSN by měly být odpovídající odezvou na rychle probíhající historické přeměny globální – a zvláště evropské – politické situace. Jsme svědky i aktéry dvou zcela protichůdných procesů – systematické integrace západního světa a hrozící rychlé dezintegrace zemí střední a východní Evropy a dalších bývalých „socialistických“ zemí, směřující k situaci blízké bezvládí se skutečným nebezpečím chaosu. Neměli bychom čekat na divoký proud událostí. Je v zájmu celé planety vytvořit globální institucionální rámec, který by mohl pomoci nově vznikajícím demokraciím překonat obtížné vyrovnávání s dědictvím totalitních režimů. Takovým institucionálním rámcem by mohla být nově přebudovaná Organizace spojených národů. Musíme proto rychle změnit systém OSN. Navrhovaný model považuji za reálnou variantu, založenou na celoživotní osobní zkušenosti s byrokratickými totalitními režimy střední a východní Evropy. Jsem si jist, že pro naše budoucí aktivity potřebujeme činný univerzální rámec. Každý takový systém však musí byt jasný a otevřený tak, aby odrážel nejzávažnější dnešní i budoucí problémy; do jeho struktury musí být zabudovány dobře propracované zpětné vazby, které by zabránily případným snahám o zneužití moci.

Poznámka:
Tento návrh byl předán v Ženevě 30. Srpna 1991 generálnímu tajemníkovi UNCED M. Strongovi na 3. zasedání přípravného výboru konference OSN o životním prostředí a rozvoji v r. 1992 v Brazílii.