Archív - Mikuláš Huba, nezávislý poslanec NR SR 2012 - 2016

Tento text bol pôvodne uverejnený na stránke www.obycajniochranari.sk.

Doslov ke knížce Fragmenty

Knížka, která se Vám nyní dostala do rukou není jen volným seskupením textů a rozhovorů autora na různá témata životního prostředí či textů o známých osobnostech , ale obsahuje i hlubší smysl, daný osobností autora. Autora, který se celý život - dokonce už od studentských dob - věnuje otázkám ochrany životního prostředí s širokým přesahem na problematiku trvale udržitelného způsobu života a nejhlubší otázky existence člověka, jeho etických hodnot, včetně Schweitzerovy úcty k životu.

Nelze nevzpomenout, jak za minulého režimu nejprve jako občan Huba, poté jako zakladatel a dlouholetý líder legendární 6. základní organizace Slovenského zväzu ochrancov prírody a krajiny a poslední dva roky před listopadem 1989 i předseda bratislavské městské organizace SZOPK riskoval svou kariéru vědce i osobní bezpečnost v zájmu ochrany tolika ohrožených hodnot Slovenska – vzpomeňme jen Tatry, Devínskou Kobylu, dunajské lužní lesy, Bratislavu (nahlas), lidovou architekturu a historické struktury krajiny. V novém režimu nepolevil ze své angažovanosti. Nejprve jako předseda celého SZOPK, pak dokonce nezávislý poslanec za Stranu zelených na Slovensku a předseda výboru SNR pre životné prostredie a ochranu prírody i člen kolegia tehdejšího Federálního výboru pro životní prostředí byl jedním z předních hybatelů, kteří pokládali institucionální , koncepční a legislativní základy ochrany životního prostředí na Slovensku a v celé tehdejší federaci. Angažoval se i v mezinárodní spolupráci - za všechno vzpomeňme jeho aktivní účast na Summitu Země OSN v Rio de Janeiro v r. 1992. I potom, kdy pracoval v Geografickém ústavu, neodděloval vlastní vědeckou a pedagogickou práci od prosazování poznaného, založil a předsedal Společnosti pro trvale udržitelný život v Slovenské republice, přednášel na několika univerzitách a hlavně byl neobyčejně publikačně činný. Byl tím, kdo spojoval celý vesmír lidí a komunit (jak příznačně nazval své dvě publikace), čerpal z něj inspiraci pro hledání cest k udržitelnějšímu rozvoji Slovenska i celé lidské civilizace. Díky svým „vesmírům“ dokázal nahlížet základní problémy lidské civilizace z nejrůznějších úhlů pohledu, pospojoval mnoho různých aktivit do bútorovských ostrovů pozitivní deviace: toho, co je důležité pro budoucnost. I k tomu přispívá tato knížka.

Nepřekvapuje, že se znovu angažoval jako nezávislý poslanec (za hnutí Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti). Nejdřív odmítl nabízenou funkci podpředsedy slovenského parlamentu jako příliš formální. Pak zkusil (v r. 2012 – 2014) znovu vést Výbor pre životné prostredie a pôdohospodárstvo NR SR, avšak pro nedostatek podpory snah o skutečnou ochranu životního prostředí, trvale udržitelné zemědělství a zvýšení kvality života ze strany výborové většiny z této funkce zásadově odstoupil. Jak pravdivé je bohužel přísloví, že doma není nikdo prorokem…

Častokrát mezi českými přáteli zazní, že po předčasné smrti Josefa Vavrouška chybí Česku někdo takový, jako je na Slovensku Maňo Huba s jeho obrovskou invencí, elánem , znalostmi a zkušenostmi a zároveň někdo, kdo se snaží v souladu se svou filosofií i žít a altruisticky pomáhat druhým.

Čtenářům této knížky přeji podnětné čtení a zamyšlení nad otázkami i odpověďmi v ní obsaženými –zvláště aktuálními v roce, kdy OSN formuluje cíle udržitelného rozvoje lidstva pro nadcházející období .

Pavel Šremer, Praha, květen 2015